Roháček kozlík
Dorcus parallelipipedus
Roháček kozlík dosahuje délky 20 až 32 milimetrů. Zbarvení je černé až černohnědé a povrch těla je tečkovaný, krovky vrásčité. Samec roháčka má velká přední kusadla a hlavu téměř stejně širokou jako štít. Samička má menší kusadla a celkově je menší. Jako možná záměna se nabízí pouze samička roháče obecného, ta je však znatelně větší.
Roháček kozlík je rozšířen v celé Evropě, na vhodných místech s dostatkem starých ztrouchnivělých stromů je poměrně hojným druhem i na našem území.
Roháčky nalézáme v listnatých lesích, parcích a dokonce v alejích uprostřed měst od konce dubna do srpna. Mají jak denní, tak noční aktivitu. Často přelézají přes cesty nebo se sluní na kůře. Živí se mízou listnáčů, kterou olizují, ale mohou se živit i listy. Na mnoha místech je hojný až velmi hojný, ale poslední dobou jeho početnost klesá. Larvy se vyvíjejí ve starých dubech a bucích, vzácněji na jilmech, lípách nebo jiných listnatých stromech, velmi vzácně byl zjištěn i na borovicích. Nenapadá zdravé stromy, často na odumírajících nebo padlých jedincích. Vývoj je dvouletý až tříletý. Pak se larva kuklí, po krátkém období se líhnou imaga a přezimují. Stromy opouštějí na jaře.
V areálu FN byl pozorován na lokalitě č.3 (prostor za OKB směrem k onkologické klinice) a v okolí památného "Buku u staré vrátnice".
Zajíc polní
Lepus europaeus
Zajíc polní dorůstá délky 50–70 cm a dosahuje hmotnosti mezi 2,5–6,5 kg. Je velmi zdatným běžcem, běhá běžně 40 km/h a v nebezpečí až 74 km/h[2] a dobře kličkuje. Protože má přední nohy oproti zadním poměrně krátké, je rychlejší při běhu do kopce, než dolů. Při prudkém úprku z kopce dolů někdy klopýtá a dokonce dělá kotrmelce! Výborně skáče do výšky přes 1 m a do dálky až 6 m. Zajíc má vynikající smysly: o skvělém sluchu svědčí dlouhé ušní boltce, které jsou na konci černé. Lépe vidí za soumraku než za plného světla. Není pravda, že zajíc spí s otevřenýma očima.
Zajíc polní je zbarvený žlutohnědě až šedohnědě, mláďata jsou obvykle tmavší. Špičky uší jsou černé, také ocas je shora tmavý, zespodu je však bílý, stejně jako břicho a vnitřní strana nohou. Pohlaví se od sebe neliší. Zimní srst je hustší a světlejší než letní. Zajíc líná dvakrát ročně, na jaře a na podzim.
Zajíc polní je býložravý. Zajíc tráví potravu dvakrát, poprvé nedokonale a vyloučený kašovitý trus opět sežere. Teprve pak je potrava lépe strávena a její zbytky zajíc vyloučí v podobě kulatých hnědých bobků. Své území si značkuje sekretem pachových žláz. Zajíc se skoro neozývá, v nebezpečí varuje dupáním, podobně jako králík. Pokud je poraněný nebo jinak ohrožený, např. pronásledovaný psem, hlasitě naříká.